Také se vám někdy stane, že někdo připomínkuje nebo kritizuje vás, váš styl nebo dokonce vaši práci?
Řeknu vám, co řekl mně jeden můj dobrý kamarád: „Nejsi americký dolar, aby ses líbila všem. A stát se jím, to nechtěj. Ztratila bys svůj sexappeal.“ Už je to spousta let a dodnes mi ty věty pomáhají. I když by se o smyslu těch slov daly vést dlouhé debaty.
Co je nezpochybnitelné, že kritika ovlivňuje míru naší důvěry v sebe sama. A zatímco pozitivní kritika ji posiluje, ta negativní nás může srazit na kolena.
O co vlastně ve skutečnosti jde?
Každá kritika vzbuzuje především emoce. Emoce jsou pro náš život prospěšné.
U nálady, která bývá jejich důsledkem, to už ale nemusí být tak jednoznačné. Nálada totiž zužuje možnosti a zkresluje naše uvažování. Kontrolujeme pak hůř své jednání.
A právě nálady jsou v našem životě skutečnými potížisty. Bývají totiž spouštěčem problémů častěji než emoce.
Pojďme se na to podívat. A podívejme se rovnou na případ kritiky bolestivé, protože ta je na cestě vaší sebedůvěry překážkou.
Zkuste si představit, že vám někdo řekne něco, co ve vás vzbudí negativní emoce. Třeba „Fakt to něšlo udělat líp?“ Co uděláte?
a) Budete mlčet
b) Řeknete mu, jak se cítíte
c) Řeknete mu to pěkně od plic
Možnost (a) není úplně dobrým řešením, pokud se nejedná o taktiku, se kterou je potřeba umět pracovat. Jestliže totiž v sobě dusíte emoce, jednoho dne pravděpodobně vybuchnete j
Jestliže tedy někomu řeknete, co právě cítíte a prožíváte nebo jak něco vidíte, s velkou pravděpodobností nic nezkazíte. Dotyčný dostane jak informaci o tom, co momentálně řešíte, tak informaci o tom, co by mohl příště udělat jinak. Předpokladem úspěchu je ale skutečně mluvit o sobě nebo o problému. Může to vypadat třeba takto: „Hele, to se mě hluboce dotklo. Pokud to má mezi námi fungovat, tak bych potřebovala ….
Jestliže mu to ale řeknete pěkně od plic, v podstatě jste se dostala do konkrétní nálady a pravděpodobně jste nabuzená k akci. No, a pokud se zlobíte, pak máte dost možná chuť bojovat.
Teď dávejte dobrý pozor!
Když se dostanete do bojovné nálady, často přestáváte informovat a začínáte útočit na druhou stranu.
Jinými slovy začínáte soudit, napadat nebo vyhrožovat. To může vypadat třeba takto: „Jak si dovoluješ…… Tohle sem netahej… To už nikdy nedělej nebo… Ještě jednou a…“
A co se pravděpodobně stane?
1. Nejdřív je pořádně zaskočí vaše řeč těla,
pak
2. je vyděsí tón, kterým s nimi mluvíte,
a nakonec
3. je zasáhne smršť vašich slov.
Bojuj nebo uteč – jak ze žurnálu. Dá se říct, že bude hodně záležet na komunikačních schopnostech obou stran a všech souvislostech, jestli i dobrý vztah lehne popelem.
A můj tip? Nadechněte se před tím než promluvíte. Minimálně jednou :)