👀 Nedorozumění. Rychlé soudy. Diskuze bez výsledku. Ve firmách i doma. Mezi kolegy, partnery, rodiči, sourozenci.
Zdá se vám to povědomé?
Více, než si často připouštíme:
Lidé víc předpokládají, než mluví. A když už někdo promluví, druhý jen čeká na to, až bude moci nasdílet svůj úhel pohledu – případně skáče do řeči, protože to přeci ví lépe.
Chybí propojení. A přitom všichni touží po tomtéž: být slyšeni, pochopeni, respektováni.
A co kdybychom začali u sebe?
Převzali odpovědnost za to, že jsme debatu nikam nedovedli – nebo dokonce způsobili konflikt. I když máme pocit, že chyba byla na druhé straně.
To jako fakt?! Ano. Protože komunikace není o tom zjistit, kdo měl pravdu. Ale o tom vzájemně si porozumět a najít společné řešení a pohnout se dál.
Nedostatek skutečného zájmu – Ptáme se, ale neposloucháme.
Nízká důvěra a chybějící bezpečí –„Bude to někoho zajímat?“ „Neztrapním se?“
Slabá komunikační etika – V málokteré škole vás bohužel naučí „Jak vyjádřit názor a nepošramotit druhému tvář?“ „Jak řešit neshody?“ „Jak si udržet respekt – a zároveň nezraňovat?“
Přesycenost a netrpělivost – Chceme být slyšeni, ale nebaví nás naslouchat a/nebo nemáme čas pochopit ostatní.
Chcete výkonné týmy? A vedete s týmem dialog?
Máte pocit, že se harmonie z rodiny vytrácí? A nakolik dobře se vzájemně znáte?
Na úrovni očí
Na úrovni uší
A na úrovni
(fungují stejně dobře v týmu i s vašimi nejbližšími)
Ptejte se. Naslouchejte. Možná vás překvapí, co všechno ještě nevíte o lidech kolem sebe.
Po bitvě je každý generál. Ale co kdybyste pomohli hledat cestu před tím, než se někdo do boje vydá?
Oceňování je palivem vztahů – ať už v týmu, nebo v rodině. (I dospělý člověk potřebuje slyšet, že je důležitý hráč.)
Rodina je v podstatě tým. A tým může fungovat jako rodina. Stačí di domluvit pravidla.
A to nejdůležitější? Neodkládejte to na zítřek. Nikdy nevíte, jestli budete mít příležitost.
Přeji vám hodně štěstí.
Andrea