Jak ELEGANTNĚ docílit svého
Andrea Cigáníková10.12. 2020
Jak se vám daří dosahovat toho, o co usilujete? Nemluvme teď o těch našich velkých až intimních snech, jako je začít ponikat, změnit zaměstnání, změnit životní styl… Mluvme o zcela běžných, každodenních věcech, kdy se snažíme dohodnout na něčem doma, v práci, s rodiči, s přáteli. O konverzaci, kterou vedeme záměrně a s určitým cílem. A navíc chceme, aby bylo tak říkajíc po našem.
Stává se vám pak někdy, že konverzace skončí, a vy odcházíte se „sklopenýma ušima“, protože místo krásné romantické dovolené se bude zase kupovat televize? Případně, protože přidáno dostane zase váš kolega, přestože vy do toho „dáváte kus sebe“?
Málokdy si totiž uvědomíme, že vyjednávání není soubojem. Tak proč k němu občas tak přistupujeme? Proč si myslíme, že musíme druhou stranu doslova ubít argumenty, případně svými emocemi?
Co myslíte, jak by ta stejná konverzace vypadala, kdybychom přemýšleli víc o strategii, než o taktice? Jak by ta stejná konverzace třeba dopadla, kdybychom se naučili lépe poslouchat a chytře ptát? Obchodovat s ústupky?
Je jedno, jestli se chceme na něčem dohodnout doma, nebo v práci. Úspěch většinou neleží v umění někoho přesvědčit, nebo někým manipulovat. Leží ve schopnostech porozumět potřebám druhé strany a zvýšit tak svůj vliv.
Jestliže se totiž na vyjednávání podíváme pod lupou, jedná se vlastně o dvoufázový proces
- Nasbírat dostatečné množství informací a klidně při tom nechat druhou stranu v domnění, že má nad vámi převahu a nad situací naprostou kontrolu.
- Teprve pak udělat návrh. Jinými slovy, nabídka přichází na řadu až jako rozuzlení pomyslné divadelní hry.
Většina z nás ale tu první fázi zanedbává, přestože je na ní ta druhá závislá. Z nějakého důvodu se totiž domníváme, že všichni vnímáme stejnou situaci stejně. Nebo, že je konkrétní problém pro všechny stejně důležitý.
Děláme to proto, že se potřebujeme blýsknout? Nebo pod tlakem času? Nebo se bojíme námitek? Asi všechno dohromady :)
Pokud tedy chcete dosahovat více toho, o co usilujete, začněte u sebe a docela malým krokem. Utište skřítka vševědu ve vaší hlavě a upřímně se zajímejte o to, co se si o stejné situaci myslí druhá strana. A váš návrh sdílejte, až když víte, že jak ho správně zarámovat.
Přeji vám krásný den
